Jsem channeler

Minulý týden jsem měla jedno velmi zajímavé setkání. Při mé misi za pokladem, v mém případě honbě za truhlářem, který mi vyrobí jeden vzácný předmět. Předmět z mých vizí, kde se poprvé objevil před 2 roky. Měla jsem ten předmět často v mysli, někdy mi připlul do myšlenek, až nedávno v létě přišel v další vizi velmi naléhavý vzkaz, že už bych ho konečně měla začít používat. Byla to vlastně velká výzva, přinést něco hmotnýho a hmatatelnýho z reality nevšední do té naší všední.

Až po všech pokusech sehnat truhláře ze všech koutů Český republiky, když mi asi už 7 truhlářů zakázku odvolalo, jsem zbystřila, že tady něco nehraje. Zklidnila jsem mysl a požádala o radu mého spojence, který mě ujistil, že mi  pošle toho pravýho. Trvalo to dva dny a světě se div se, já ho našla.

Ptáte se proč to všechno trvalo tak dlouho? Někdy právě musíme projít všechno a vším, abychom pak ocenili to, co se nám dostane. A taky nás vesmír zkouší, jak moc vážně to myslíme a co všechno pro to dokážeme udělat a obětovat a jak moc se budeme snažit.

Asi jsem vesmíru ukázala, že to myslím vážně dostatečně a po dlouhém hledání mi poslali do cesty velkého odborníka a úžasného sochaře krásných bytostí – Marka. Za prvý, je to machr na práci se dřevem, za druhý, je taky z Freak Show (vysvětlím na konci článku), za třetí, bydlí ve vedlejší ulici.

Naše setkání plynulo. Všechno se dělo a tvořilo hned, jak jsme se přivítali. Přišla jsem díky němu na spoustu věcí. Mimo jiné taky na to, že ten předmět nepotřebuju vyrobit, protože už ho dávno mám. Bylo to tak silný a emočně nabitý zjištění, až mě to rozplakalo. Brečela jsem a bylo to krásný. Ego do toho sice na chvíli zatáhlo myšlenku, že nemám kapesník, vypadám hrozně a všechno mi elegantně stejká do mýho kultovního šátku, ale tak ať. Dokola jsem děkovala za tak krásnou a silnou energii, kterou jsem mohla procítit. Měla jsem radost, vlastně radost jsme měli oba. Nicméně předmět chci vyrobit i tak, i když není nutné ho fyzicky mít. Chci ho držet v ruce. Přijde mi zajímavý propojit dvě reality, tu jemnohmotnou s tou hmotnou. Má být ze dřeva hrušně, tak má odyssea pokračuje dál a já čekám, odkud na mě hruška spadne. Pak ho s podporou Marka vyrobím.

Děkuji ze srdce všem těm, kdo v mém příběhu sehráli roli. I těm neuskutečněným pokusům s výrobou. Radkovi, Romanovi, Markovi, Janě a taky všem, kdo to se mnou všechno prožívali.

A teď o Freak Show, to nejlepší nakonec. Marek mi nejen velmi pomohl, ale navíc mě inspiroval svou otevřeností s jakým svůj dar prezentuje a jak si ho váží. Je to úžasný channeler. Možná je to poslední díl do skládačky mého poslání. Přiznat sama sobě, ale taky všem, jak to je.

Jsem channeler. Mám spojení se svými průvodci, ale také s těmi Vašimi. Při šamanských cestách Vás s Vašim průvodci spojuji. Do teď jsem si myslela, že přiznat se k tomuto daru je přímou cestou do Freak Show (sbírka lidských anomálii a rarit). Ale až u Marka jsem zjistila, jak moc jsem se mýlila. Jsem to prostě já, jsem channeler a jako takovou se přijímám a přiznávám, že je to velká úleva, nic neskrývat. Až teď jsem pochopila slova jednoho šamana, že se nemusím učit žádné terapie, směry, školy. Stačí být. Tak já tedy jsem. Nic neříkající pojem terapie, přejmenovávám na všeříkající channeling.

 

 

A na závěr něco ze zákulisí. Takhle vznikají všechny články pro Vás. Pod dohledem velkého kočičího kritika.

Sdílejte na sociálních sítích

Napsat komentář