Pomalu se začíná stmívat. Protože se nacházíme na rovníku, je tu den i noc stejně douhá. V 18 h je už naprostá tma jako v pytli. Vlastně ani nevím, jestli je 18 h, protože nemám hodinky a mobily máme dávno vybitý. Jediná možnost, jak mobil nabít, je dojít do vesnice. Odtamtud se dá taky telefonovat, ale jen když vylezete na kopec a natáhnete ruku do nebe, abyste ulovili nějaký signál. Nemám vůbec žádný ambice lézt tou samou cestou, jakou jsem sem došla, kvůli telefonu nebo jeho dobití.

S přicházející tmou prales ožívá. Zvuk z noční džungle je ohromující a má šílený grády. Díváte se do tmy a představa,

že se na vás dívají tisíce očí zvířat, které vy nevidíte, jen slyšíte, je chvílemi děsivá, a tak představivost nechávám raději spát.

Převaluju se nervózně v hamace, koukám do tmy, poslouchám džungli a mám hlad. Tentokrát jsme bez večeře. Před každým pitím rostlin je důležité mít prázdný žaludek. Mám pocit, že jsem ho měla prázdný už bezprostředně po obědě. Už teď se těším na snídani.

Myslím, že moje migréna nabírá obřích rozměrů. Obavy, stres, možná i hlad, to všechno dokáže psychika promítnout do těla. Pozoruju se a musím se v duchu sama sobě smát.

Z dálky slyším, jak přichází šaman. Je oblečen do bílého. To má také svůj význam a já ho brzy pochopím taky. Rozsadíme se do kruhu na obřadním místě. Je tma a nás prohřívá a osvětluje oheň. Jinak je všechno ponořené do tmy. Celou atmosféru dokreslují tajemné zvuky džungle. Je to krásná chvíle a není potřeba ji ničím narušovat.  Všechno je velmi uklidňující a plynoucí.

Šaman vytáhne láhev plnou výluhu z tabáku a začne nám nápoj připravovat. Šaman tabák rituálně očistí kouřem, kouřem očistí i prostor a také nás. Nejdříve si tabák máme nalít do nosu. Je to trochu technicky náročný, ale dá se to naučit celkem

rychle. Ze začátku se může stát, že půlka skončí vylitá na zemi. Říká se, že když necháte tabák z dlaně ukápnout na zem, tak ho zneuctíte. Vždy je lepší si ho nalít aspoň na tělo nebo do vlasů.

Energie tabáku je mužská a indiáni ji říkají dědeček. Dědeček tabáček. Jak už jsem zmiňovala, tabáček čistí tělo od fyzických nemocí, jedů, nečistot, čistí a léčí hodně do hloubky. Je velmi silný. Součástí léčení touto rostlinou je silné zvracení a celkový fyzický nekomfort.

Šňupnutí tabáku nosem bych přirovnala k tomu, jako když vám dají uklidňující injekci před operací. Hodně mě zklidnil a taky trochu uvolnil. Ale migréna jede dál. Po šňupnutí jsme každý dostali hrneček s tabákem. Měli jsme ho vypít a potom co nejdéle v sobě tabák udržet, protože ho tělo většinou samo chce vyzvracet.

Vypila jsem půlku šálku. Ze začátku to bylo celkem pěkný a tak jsem si plula a koukala na nebe poseté hvězdami. A pak mi přišlo, že bych si měla jít lehnout do chýše. S baterkou, dekou přes rameno jsem se vydala cestičkou do dočasného příbytku. Lehla jsem si a pak se stalo něco, na co se nedá ani v tom nejdivočejším snu připravit.

Čirá hrůza a děs. Zvedá se mi žaludek, mám silné vize, horečku, asi 42 stupňů nebo víc, ukrutná zimnice. Taky mně brní ruce, brní mně nohy, vyběhne mi tlak, srdce cítím v temeni hlavy a myslím si, že umírám. Jediný, co si přeju, je, aby to bylo rychlý. A ono je to neskutečně pomalý.

Mám pocit, jako bych měla mozek vmáčknutej do škvíry v dřevěný podlaze, zatímco před očima mi běží rychle se odvíjející film, jako když na videu zapnete rychlý přetáčení. Střídalo se přetáčení dozadu a dopředu po různě dlouhých sekvencích. Někdy je film černobílej a někdy hodně barevnej. Nechci se na něj koukat, ale když otevřu oči, je mi ještě hůř.  Vidím sebe v černobílý době, sebe v barevný době, stroje, fotky, tváře, starodávné věci, ale i věci z budoucnosti. Dopředu, dozadu, třeští mi hlava, točí se mi tělo. Obrazy jedou rychle za sebou. Pomoooc.

Ve chvilkách mezi vizemi postřehnu, že už je den. Možná už se zase stmívá. Nevím, ztrácím se v čase i v prostoru. Jediný, co si opravdu přeju, je, aby už byl proboha konec.

Dočkala jsem se a konec nastal. Přežila jsem. Účinek tabáku skončil, jako když ho vypnete vypínačem. Nastalo ticho a mír.  Nejde mi tomu všemu uvěřit. Vypadám nejspíš dost zbědovaně, ale nějak uvnitř cítím taky jakousi úlevu nebo lehkost. Nevím, jak to nazvat.

Působení tabáku na mě zanechal obrovský účinek. Chci jet domů. Už nikdy nechci pít ani jíst jakýkoliv rostliny. Byl to očistec, který trval téměř 20 hodin. Takže jsem přišla o snídani i oběd. Asi žádná škoda, protože bych do sebe mohla dát leda tak vodu po lžičkách.

Jdu spát a odpočinout si. Dostala jsem k jídlu kaši s kouskem mrkve. Před usnutím se mi vrací můj 20 hodinový film. Trochu mě to vyleká, ale zároveň cítím, jak už se pomalu přesouvám do říše snů.

Včera večer jsem jen o vlásek přežila a zítra mám pít další rostlinu? Ani náhodou.

O 36 hodin později….

Měním názor a připravuji se na další večerní ceremonii. Koneckonců kvůli tomuto poznání jsem tady. Šaman mi připravuje zvláštní rostliny, které budu pít před tím a dokonce se v nich koupat. Po mém zážitku s tabákem je potřeba na to jít opatrně. Jsem napnutá a mám strach. Pociťuji velkou pokoru a začínám se modlit.

Jsem to vůbec já? Přemýšlím, jestli se vůbec dožiju rána a jak mě odsud budou vláčet přes ty kopce a řeku někam zpátky k silnici vedoucí do první vesnice. No a pak taky, co tomu asi řeknou naši, až jim někdo oznámí, že jsem zahynula v džungli…

Pokračování příště….