Neuvěřitelná Indie

Jsem zpátky z mých cest po Indii. Byla to pro mne náročná cesta ve všech směrech a ohledech a za všech okolností, které tvořily celou řadu náhodných až strašidelných synchronicit.

Chvílemi jsem litovala, proč jsem nejela disciplinovaně s řádnou cestovkou v autobusu s černými skly, kde bych byla od „tý fucking těžký Indie“, jak ji nazvala moje spolucestovatelka a výborná indoložka, alespoň trochu odcloněná. Chvílemi jsem nechápala, jak se mohlo v Indii líbit mojí kamarádce, která je čistotou doslova posedlá a která tu byla kdysi se svojí 70letou maminkou. Chvílemi jsem nechápala, co mají veledůležité duchovní nauky, jakou je yoga, tantra, čakry a jiné, společného s neuvěřitelným chaosem, negramotností, špínou, která se do vás zažere a nehodlá vás pustit, nespolehlivostí, neustálým smlouváním a v neposlední řadě s ekologickou katastrofou, která je jasná už od pohledu. Často jsem chtěla utéct do bezpečí a zdánlivé normálnosti neindické stavby nebo zařízení, abych si mohla trochu od Indie odpočinout.

Dost jsem se cítila napálená celým indickým Bollywoodem a jeho falešným pozlátkem, který pouštěli na všech kanálech, ve všech televizích, na které jsme v indickým bláznivým světě narazily. I v tom nejzaprášenějším hotelu totiž najdete televizi, kterou vám jdou zapnout jako první a tváří se u toho, jako by vám ukazovaly korunovační klenoty na Pražském hradě.

V dalších chvílích jsem zase vroucně a ze srdce děkovala za to, že můžu být v „tý fucking téžký Indii“ a můžu to všechno zažívat a prožívat až na dřeň. Někdy milosrdně a někdy i dost ne, vytažená ze své komfortní zóny.

Stála jsem pár metrů od krokodýla ve volné přírodě, bydlela uprostřed indické džungle v naprosté izolaci, utekla jsem z lopaty indického alchymistického lékaře, byla jsem napadená bandou agresivních ztřeštěných opic na Drákulově zámku, seděla jsem s vesničany před jejich chatrčí a naslouchala jejich obavám i radostem, jela s partou mladých Indů ve vlaku a dost se nasmála, byla na mši ve městě duchů Váránasí, věčně se dohadovala s rikšákama, zahrála si na buben s indickým muzikantem a mnoho dalšího, co by se nikdy nestalo, a já bych byla ochuzená o mnoho takových zajímavých prožitků a i hromadu těch, co se do vás nesmazatelně zapíšou jako tetování.

Fotek mám málo, protože když fotíte, tak to neprožíváte. A já většinu času buď těžce přežívala, díky nemoci, která mne dost skolila, anebo velmi hluboce prožívala. A věřte, že v obou případech si na foťák vůbec nevzpomenete.

Jsem zpátky, užívám si teplou vodu, elektriku a obyčejnost zápaďáckýho světa a těším se na všechny na našich pravidelných setkáních. Přináším s sebou pár zajímavých novinek. Hudební nástroj z dílny jednoho starého dědy, zvonky, nový druh očisty ohněm a další. Ještě pořád to všechno nechávám k sobě přicházet, protože cítím, že to ještě není zdaleka všechno, co mi Indie dala. S jedním poznáním se mohu podělit ale už teď. Od poloviny mé cesty byl můj batoh, který jsem táhla na zádech celou Indií, pocitově mnohem mnohem lehčí, aniž bych z něj cokoliv fyzicky vyhodila…

Pokud chcete vypnout, odstřihnout se od zdánlivých problémů, které zrovna řešíte doma, odjeďte do Indie. Je to jediné místo, které vás vtáhne a nepustí natolik, že prožíváte jenom „tady a teď“, jako nikde jinde na zeměkouli.

 

Sdílejte na sociálních sítích

6 komentářů: „Neuvěřitelná Indie

  1. Eli,lepo si to opisala a osecam kao da sam tamo bila sa tobom!!!!maceš o čemu da razmišljaš i secaš ceo život!!!Hvala Bogu dasi se vratila zdrava i živa!!!!Ljubim te!!!

  2. Indie byl kdysi můj velký sen, ale když jsem slyšela vyprávět lidi o té špíně, nechala jsem tento sen odplynout pryč :). Klobouk dolů, máš můj obdiv za statečnost. A jsem si jistá, že nelituješ ani jediné minuty, cos tam byla :D. Je dobře, že jsi zpátky a v pořádku. Andrea ze západu 🙂

  3. Muj prvni dojem z Indie byt tehdy velmi podobny a tak tezko uveritelny, ze jsem tam proste musela jet jeste jednou;) A pak jeste mnohokrat, ale to uz dost natesena.

Napsat komentář: Elizabeth Farooqui Zrušit odpověď na komentář