Rozchodový blues

Simona stojí schlíple na autobusové zastávce. Přestože je teplý letní den, ona má na sobě roztrhanou černou sukni a zmuchlanou halenku, u krku rozepnutou. Bílé vysoké sandály končí nad kotníky. Ostříhat potřebovala už asi před měsícem, ale přerostlé vlasy, které jí padají do obličeje,  jí zároveň dodávají mladistvý vzhled. Zítra jí bude 40, ale dnes se cítí na 60. Pozoruje mladý pár, který se na zastávce objímá. Není to pro ní vůbec jednoduchý pohled, ztrápeně se odvrací na druhou stranu, kde může bezpečně sledovat skupinku dětí vracejících se z kroužku.

Zrovna dnes nemá svůj den. Rozešla se s klukem. Po 5 letech se jí rozpadnul vztah.

Ještě nikdy se nerozcházela tak, že jí to rvalo srdce, tělo, orgány a život. Stejně tak na tom byl Jakub, stál jako hromádka neštěstí, ale s tím, že se rozejdou přišel on. A důvod? Prý odlišnost koníčků a stylu života. Ale co když je to všechno jinak?

Doposud každý její rozchod měl pádný důvod a proběhl s pocitem úlevy, alespoň na jedné straně, tady ten pocit postrádala. A protože život se ubírá podle jiných, předem těžko odhalitelných pravidel, je upřímně zvědavá, co jí chce nadělit za lekci tentokrát.

O rozchodu se říká, že bývá tou nejvíc transformující záležitostí v životě, hned po smrtelné nemoci a úmrtí blízkého člověka.

Simona se rozhodla tentokrát rozchod zapisovat a spočítat dny, týdny, měsíce. Kolik takový rozchod vůbec trvá? Rozhodla se pojmout rozchod jako transformaci, to znamená bez jakýchkoliv podpůrných prostředků jakými jsou sex s neznámými lidmi, alkoholu, drog, nakupování, čokoláda nebo beznadějných chvil nad láhvemi kvalitního vína s kamarádkami.

Simonin 1. den porozchodové transformace právě začal.

Čeho se nejvíc bojím? Asi toho, že zůstanu sama, stejně tak, jako většina mých kamarádek. Naštěstí jsem zahlcená prací, sice mám trochu obavy, jak vytěsním z hlavy moje myšlenky, ale nějakým záhadným způsobem mi to celkem jde. Nejhorší je to doma.

Nejde asi o to se fyzicky rozejít, ale pustit toho, koho milujeme i za cenu svého momentálního utrpení, které nám stejně podsouvá ego, protože se bojí, že zůstane samo. Moje ego mě momentálně pěkně školí.

Den 2.

Hned po probuzení kouknu z okna. Prší. Dnes se žení můj kamarád a moje kamarádka má narozeniny, Sama sobě se divím, proč nejsem ani na jednom z těchto večírků a radši jdu večer pracovat. Nechápu to, ale asi je to taky něco, co musím „transformovat“. Žaludek mám jako na vodě. Občas zalituju, že nemám doma tlakoměr, teď by se asi hodil. Zkoumám dál, jak mi je a v duchu si říkám, proč jsem nejela radši na tu svatbu?

Den 3.

Je neděle a já jdu zase do práce. Naštěstí nebo bohužel? Nevím, tím si totiž nejsem úplně jistá. Dělám všechno bez přípravy a čím víc na to dlabu, tím se to všem víc líbí. Samotu snáším těžce, ale vím, že je to pro mně důležitý a jediná moje myšlenka útěchy je to, že jsem vlastně na cestě za svobodou. Nemám náladu na společnost, těším se, až si zalezu na gauč a budu se moct zase utápět v nekonečné bezbřehé samotě.

Den 7.

Nemám chuť k jídlu. Dnes jdu do práce a pak rovnou na dynamickou meditaci. Zjišťuju, že je to přesně to, co potřebuju. Baví mě vytřást všechno z těla a z hlavy, nechat všechno odplout a nechat se unášet pohybem. Můj stav se rapidně zlepšil. Nejlepší je to odevzdat, nebo se odevzdat? Zatím mi to jde pohybem a ranním během.

Den 8.

Je mi fajn. Začínám být šťastná. Vehementně a hlasitě se o tom snažím přesvědčit kamarády a skoro celou hospodu u oběda. Ti se ale usmívají, možná se mi smějí a připomínají, že slovní obrat „ten hajzl“ jsem použila právě asi 20 krát během 60ti minut.

Den 10.

Zase jsem v tom. Nic mě nebaví a tělo mě zase začalo bolet. Momentálně mě ruší i můj vlastní dech. Večer jdu do práce. Copak je to tak těžký? Vždyť už jsem prožila a prošla horšími věcmi než je rozchod. V duchu si přehrávám, co bych asi dělala, kdyby se tu objevil. Chtěla bych ho zpátky? Asi hned…

Jak dlouho vlastně rozchodový blues vůbec trvá a je to vůbec transformace, cesta za osvobozením se? Dozvíte se brzy v pokračování příběhu.

 

 

 

 

 

Sdílejte na sociálních sítích

Napsat komentář