Rozchodový blues III.díl

Po 5 měsících a půl

Dnes je zase den. ON má narozeniny. Řeším otázku života a smrti a tím je přání k jeho narozeninám. Mám mu poslat jednu větu, nebo souvislý text, fotku, vtip, nic. Z hlediska slušnosti se to očekává. Z hlediska rozchodu se to neočekává. Za 60 dní budou vánoce, nemám počkat? To už mám šanci, že z toho přání nebude emoční žblebt s nádechem nostalgie, protože teď jsme mohli sedět v tý nejluxusnější restauraci a pít to nejluxusnější víno.

Nemohli, odpovím si a odbočím z asfaltky přímo do strmého kopce lesem. Jdu na vege piknik s plastovým nádobíčkem a s mými nejlepšími kamarádkami. Těším se, že přijdu na jiné myšlenky. A ikdyž je zábava rozjetá a veselí vrcholí, nejde mi z hlavy vymazat myšlenku na to narozeninový přání. Velká pikniková deka s hvězdama pokrývá 4m čtvereční, jsou na ní potraviny z těch nejlíp vybavených BIO obchodů. Někdo vytáhne šamanský buben a začne hrát. Monotónní zvuk bubnu rychle zvedl vibrace. Necítím se ve své kůži a začíná mě pobolívat břicho. Cítím se, jako bych snědla velkej kámen a ta bolest se začíná nebezpečně zvětšovat. Takhle si představuju žlučníkový záchvat. Zvuk bubnu mi zní v celým těle a tluče i do toho kamene, který mi zaplňuje vnitřnosti. Bolest je neúnosná. Zachvátí mě panika, když si představím, že musím z toho lesa dojít někam na nejbližší autobus. A jak se sem dostane sanitka?

„Co ti je?“ „Je ti něco?“ „Co se stalo?“ To jsou otázky, na který si sama neumím odpovědět, jediný co vím, že chci jít okamžitě do nejbližší nemocnice. Musím na gastro, hned teď. Zvednu se, holky balí a jdou se mnou. Ochladilo se a začíná se smrákat. Sotva se vleču. Bolest břicha je mučivá. Pořád jsem schopná ještě jít, ale jak dlouho?

„Hele nedržíš v tom žaludku něco? „, zeptá se mě kámoška a ta druhá na ní naváže, “ nevybavíš si třeba něco, co nedokážeš strávit?“Vím, a moc dobře, co nedokážu strávit. To narozeninový přání a celej ten slavnej rozchod! Jen co to připustím sama sobě, bolest se zmenší o 100%. Holkám ale tvrdošíjně odpovím: „Co bych tam držela prosím vás, jsem úplně v pohodě!“ Snažím se vyloudit úsměv. V tu chvíli se v mým břichu ten kámen snad zvětšil.

„Se říká, že můžeš mít vztek, nebo něco nechceš pustit nebo strávit“, rozvíjejí nahlas svoje teorie. “ Co nemůžeš pustit?“ Tak jo. Udýchaně a na pokraji svých sil zařvu na celej les: “ Co nemůžu pustit?“ „Nemůžu pustit celej ten rozchod a čím víc ho pustit chci, tím víc mi to nejde.“

Konečně je to venku, přiznala jsem si to, přiznala jsem to sama sobě a celýmu světu a lesu a i těm lidem, který si zrovna vyjeli na kolech, dětem honícím psa a indickýmu občanovi, kterýmu jsem přeřvala indickou hudbu z mobilu.

Přichází nepředstavitelná úleva, ikdyž ne taková, jakou bych si představovala, ale je mi o dost líp. Donutilo mě to přemýšlet. Otevřelo mi to mojí komnatu, kterou jsem pečlivě sama před sebou střežila. Komnatu zranění a odmítnutí. A pak mi to všechno došlo.

Přání k narozeninám

Ahoj,

Skoro po půl roce jsem přišla jsem na to, jak moc jsem se bránila bolesti z našeho rozchodu, bolesti z opuštění a odmítnutí a jak moc jsem byla zraněná. Protože jsem s tebou roztrhala veškeré styky, a čekala dokud mě to nepřebolí, nemohla jsem s tebou být hned kamarádka.  Taky jsem si myslela, že to nefunguje, být přáteli. Ale nakonec jsem objevila to, že to jde.

Protože …

Uvědomila jsem si, že čím víc se budu bránit té bolesti, tím víc to bude bolet. Bolest a strach nás ohraničuje a hodně limituje. Jsem otevřená tomu, čeho se nejvíc bojím. Nechci se už před tou bolestí skrývat, nechci se té bolestí bránit, nikdy to nepřejde, pokud tu bolest a strach nepozvu dál a nepostavím se jim tváří v tvář.

Chtěla jsem ti říct, že tě pouštím, pouštím tím i sebe. Jdu do toho s tím otevřeným srdcem. Ale ne jako ty ezokecy „Otevřené srdce“ a „Bezpodmínečná láska“. Ale milovat a vlastně nevlastnit, nedělat si nároky. Milovat i přesto, že druhý miluje třeba někoho jiného. Milovat nezatíženě, jako když jste byli malí a neměli jste ještě žádné zážitky a zkušenosti, které vás zformovali do podoby, kterou nechcete. Protože milujete-li bez těch omezení, milujete bez podmínek, milujete bez důvodu, milujete protože milujete.

Strachy a bolesti jsou tu pro nás právě proto, abychom je překonávali. Bez ohledu na toho, kdo nás opouští. Někdy ani ten, kdo nás opouští, netuší, jaké bolesti a zranění, které máme z dob, na které si ve většině případů ani nepamatujeme, v nás spouští a otevírá.

Miluji tě dál, ale jinak. Miluji tě, jako miluji každý den, kdy se ráno probudím. Miluju i to, že tě mohu milovat a nemusím tě mít. Miluji tu svobodu a úlevu, kterou bezpodmínečná láska přináší.

Děkuju ti. Konečně můžu jít dál beze strachů, cítím se zcela svobodná.

Krásné narozeniny!

S láskou

Simona

Po 6 měsících

Simona stojí  na autobusové zastávce. Blíží se vánoce. Padá sníh a je docela zima. Má na sobě zimní hnědý kabát s kožíškem, teplé punčocháče a červenou sukni. Prošla náročným rozchodem. Dotkla se té nejhlubší samoty, která jí zavedla do její tajemné komnaty. Dokázala se seznámit a pojmenovat svoje strachy. Dokázala je přijmout a pochopit. Cítí se spokojeně a je štastná. Ikdyž je sama bez partnera, nedělá si vůbec žádné starosti. Ví, že je otevřená životu a lásce. Lásce bez důvodu a bez podmínek. Cítí se lehce a nezatíženě. Usmívá se a pozoruje mladý pár, který se na zastávce objímá. Ani si nevšimne, že si jí se zalíbením prohlíží  mladý sympatický muž, který sbírá odvahu ji oslovit. Autobus konečně přijíždí do stanice. Obří pneumatika projede louží, která mu smáčí skoro celé džíny a Simoně novou kabelku, kterou před sebe stihne nastavit. Oba se na sebe s úsměvěm podívají…

 

Sdílejte na sociálních sítích

Napsat komentář