Když spím, tak sním.
Když spím, kráčím po cestě, vysypané teplým bílým pískem, který prohřívá celé moje tělo. Pospíchám, tak jako každou noc, otevřít brány do světa, ke kterému mám zrovna vstupenku, ukrytou kdesi hluboko v mé kapse.
Když spím, ocitám se v krajině, kde si vybírám z řad tunelů, chodeb nebo výtahů, také různých dopravních prostředků, kterými se vydávám přímo do snového dobrodružství.
Když spím, mívám s sebou svůj kufr a v ruce držím všechny planety vesmíru. Na sobě mám svou oblíbenou noční košili nebo šaty. Svoje oblíbené brýle cítím na nose.
Když spím, učím se ve školách. Skládám zkoušky z předmětů, které zná jen má duše.
Když spím, často dostávám vzkazy z mého podvědomí. Upozorňují mě na věci, z běžné reality života, které bych měl/a řešit.
Když spím, cestuji v čase. Do budoucnosti, minulosti, přítomnosti, často také na jiné planety, které byli také kdysi mým Domovem.
Když spím, potkávám lidi, místa, zvířata i planety. Potkávám také lidi, kteří už tady nejsou se mnou. Jsou už „Doma“.
Když spím, promlouvají ke mně moji průvodci a andělé. Přinášejí mi zprávy a vzkazy. Dávají na mě pozor.
Když spím, tak Jsem.
Snový život je pro mně stejně důležitý, jako život přes den.