A je to tady zase. Změna ročního období. U doktorky v čekárně právě sestra vytrhne list s rozzářenou letní krajinou, aby ho nahradila obrázkem s polem a létajícícím drakem. I ty barvy jsou jiný. Žlutá a modrá nahradila hnědou a vínově rudou.

Z novinek se dovídám, že v noci navždy odešel Karel Gott. Byl pro mě legendou. Žil pro lidi a bylo to znát. Paní vedle mne to hlasitě komentuje. Všude jinak panuje ticho jako v hrobě. Božský Kája si vybral svůj odchod právě na podzim. Podzim svůj hlubší smysl bez nadsázky má. Nikdy nevíte jestli bude ponurej nebo barevnej.

Následuje zima. To všechno vyžaduje i narvaný skříně oblečením, právě na ten podzim, zimu, jaro a léto. Přijde mi, že i ten život rychleji utíká. Když bych žila v soustavným létě, asi bych nevěděla, jaký měsíc právě je, respektive bych to neřešila. Mnohem snadněji by se mi žilo v bezčasí. K životu bych potřebovala jedno tričko a sukni.

S nastupující podzimní vichřicí a poklesem teplot, už cítím nutkavou potřebu zase řešit vánoce. Za chvíli mi vánoce budou nekompromisně cpát i nabídky vánočního sortimentu v obchodech. Možná už i teď jsem někde něco zahlídla.

Mysl se chytá událostí ročních období a čas neplyne, ale přímo tryskově letí. Nový rok a už jsem zase o rok v tom mým životě dál. Tyhle roční období mi prostě zrychlují čas. Na druhou stranu? Pořád se něco děje.