Příběhy o Pravdě

Paní Saša za mnou přišla na terapii. Více než celá terapie jí ale zajímala odpověď na jedinou otázku, zda-li jí podvádí její manžel. Už když jsem zapalovala svíčku, věděla jsem, že přede mnou sedí podváděná hluboce zraněná žena středního věku. Protože si přišla pro odpověď na svojí otázku, měla by jí dostat. S odpovědí jsem chvilku váhala, protože ono ve skutečnosti vůbec není důležité, jestli podvádí nebo nepodvádí. Ale to nemůžete říkat někomu, kdo řeší tuhle existenciální otázku života a smrti a kdo si přišel pro odpověď. Saša mi doslova visí na rtech se zatajeným dechem. Při slovech „nějaká žena tam je“, Saša ztrácí barvu, její oči ztrácí veškerý lesk. Okamžitě dokončím větu “ kolegyně z práce, která vás vůbec nemůže ohrozit“, což byla celá pravda. Poté jsme pokračovaly v terapii, která byla zaměřená hlavně na její sebehodnotu a návratu k podstatě její duše, která tady není ani kvůli manželovi, ani dětem, ale především kvůli sobě.

Saša se ale nespokojila s mojí odpovědí a hned druhý den, oslovila léčitele ze svého města. Ten hodný a citlivý pán jí do telefonu řekl, „ano, má milenku a po vánocích od vás odejde“. Saša skončila v Bohnicích v rauši psychofarmak. Dostala svojí  správnou odpověď, po které toužila.  Nevěřila tomu, že jí kolegyně manžela z práce nemůže ohrozit. Nevěřila sama sobě. Manžel se přiznal, milenka  bitvu prohrála. Teď začínají znovu a jinak.

Paní Andrea přišla na terapii s podobným příběhem. Nevěrný manžel, milenka a dítě z tohoto vztahu. Chtěla slyšet pravdu, nebo si jí aspoň potvrdit. Více než se pídit po pravdě, je důležitější se dopátrat toho, proč se mi to děje, jaká životní lekce z toho pro mne plyne, co to říká o mne? Jak to přežít a nezbláznit se? I v tomto případě moje odpovědi byly nedostačující a tak se Andrea vydala na cestu plnou pátrání po dalších dostupných terapiích a praktikách. Až narazila na paní, která jí tu její pravdu naservírovala na zlatém podnose. Ano, milenka ovládá černou magii a ano, jejího manžela svedla a celou rodinu zahalila do černočerné tmy. Ano, manžel chudák nevidí s jakou démonickou silou si zahrává. Z Andrey sňala několik černých magických rituálů a poslala ji domů. Ale co dál?  Neměli bychom místo pro nás uspokojující odpovědi, hledat úplně jiné a pravdivé odpovědi, ikdyž nás to bolí?

Jsou to hry našeho ega, honba za správnou pravdou, běhání po všech možných léčitelích a terapiích, kde naše zraněné já znovu ukolíbají do letargickýho pocitu bezpečí a „nicnedělání“?

Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti, ale chceme správné odpovědi. Prostě lidská povaha. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit nebo ne.

 

 

 

Sdílejte na sociálních sítích

Napsat komentář