Vztahové závislosti

Závislost fyzická

„Už mi byl zase nevěrnej, našla jsem nahý fotky v mobilu, je konec, tentokrát to opravdu přehnal, teď fakt jo“, poslouchám tento příběh asi po padesátý, nechci říct, že mi jde jedním uchem tam a druhým zase ven, ale spíš přemítám nad tím, co jí bude muset Jakub ještě všechno udělat, aby pochopila.

o 3 dny později:

„Já to bez něj nedávám, chybí mi a pořád ho miluju, nemůžu si pomoct. Všechno mi je jedno, jen ať se vrátí a budeme zase spolu. Tak co, byl opilej, tak mi zahnul, mi řekni, kdo to nedělá, lepší je být s ním, než být sama. Myslíš, že se vrátí, že mě taky miluje?“

o 2 dny později:

„Jsme spolu, já ho miluju a nemůžeme bez sebe být, omluvil se a řekl, že už to nikdy neudělá, navíc jsem si uvědomila, že k sobě opravdu patříme a nemůžu ho ztratit, prostě ho miluju.“

o 30 dní později:

„Je mi hrozně, odjel za bývalou manželkou. Řekl mi, že jsem žárlivá a nedává to se mnou. Ale prý mě miluje. Já ho taky miluju a nemůžu bez něj žít. Myslíš, že se s ní vyspí? Zablokoval si facebook, nezvedá telefony, nepíše, nereaguje. Chce se mi umřít!“

o 10 dnů později:

„Vrátil se. Za těch 10 nejdelších dnů v mým životě mi vypadaly skoro všechny vlasy, přibrala jsem 5 kg, málem jsem přišla o práci, vypila jsem asi 10 litrů Aperolu. Ale teď už je to dobrý, v noci jsem konečně spala. Nedokážeme se opustit, protože se milujeme. Řekl mi, že se ode mě nemůže odpoutat a že mě miluje.“

Co myslíte, je tohle opravdu láska? Nebo je to závislost? Nebo dokonce vztahová závislost?

Závislost fyzická se většinou projevuje tak, že jsem partnerem fyzicky přitahována, jako by měl nějaký obří magnet a někdy ani nevím moc dobře proč. Vůbec nemusí být fyzicky přitažlivý, dokonce se nemusí vůbec nikomu líbit, ale z nějakého záhadného důvodu ho považuji za nejkrásnějšího nejen na planetě zemi, nýbrž v celém nekonečném vesmíru.

Úplně největší roli hraje vůně partnera, jeho fyzické doteky, objetí, jeho úsměv, oči, ruce, jeho energie, fyzická přítomnost. Dalo by se říci, že na partnerovi závislačím. Rozumem s jistotou vím, že pro mne není vhodný. Podvádí mne, pije, hraje automaty, někdy mě uhodí, má diagnostikovanou poruchu osobnosti, ale nedokážu si bez něj představit žít. No co se dá dělat, když si asi po milionstopadesátésedmé rozumně vysvětlím, že pro mne není vhodný, stačí ho vidět a jsem znovu v rauši.

Ztráta dotyčného partnera může dost často vyvolat i fyzické projevy těla, jako je například třes, bolest hlavy, vypadávání vlasů, nechutenství nebo naopak přejídání, chvilkové slabosti těla, změna tlaku a další epické choroby. Vůbec není lehké se z takového vztahu vymanit. Obvykle máme s dotyčným nevyřešenou karmu. Proto nás energie toho člověka natolik uchvátí a nejde ji nezaznamenat, natož ignorovat. Něco si kdysi slíbili, nebo naopak udělali. resp. sklízí to, co zasadili. Pohybují se v začarovaném  kruhu, kde se domnívají, že se milují. Ve skutečnosti může být ale všechno jinak.

Tyto vztahy přicházejí proto, aby se řešili křivdy let minulých a naopak.  Je to velká příležitost, jak jednou pro vždy vyřešit dávné spory.

Na rozdíl od mentálních závisláků, je rozchodové blues u těchto vztahů kratší. Čas, je výborným přítelem. Stačí přestat dávát fyzickému závislákovi jeho drogu, tzn.partnera samotného. Pozor k recidivě ho dokáže vrátit například i partnerovo týden neprané tričko.

Mentální závislost

„Prosím tě, komu pořád píšeš?“

„Jemu, proč?“

„To ho musíš informovat o každým svým kroku?“

„Já asi už budu muset jít, píše, že pro mne přijede.“

„Co blázníš, vždyť si teď přišla?“

„On moc nemá rád, když se poflakuju moc dlouho po nocích a když mu nenapíšu, bude mi volat, protože má o mně strach. Tak moc mě miluje, konečně se o mně někdo zajímá. Jsem šťastná.“

o 10 dní později:

„Rozešli jsme se. Jsem na dně. Nezvedá telefony, nepíše. Nejím, nespím, pořád se chci omlouvat, mluvím si pro sebe. Tohle přesně dělala moje máma, nemluvila se mnou, trestala mne. Prý ho nemiluju, protože jsem byla s kamarádkou na koncertě a nezvedala jsem mu telefon, jenže já jsem ho neslyšela. Prý se chovám jako malá nezodpovědná holka a on chce ženu. Myslíš, že mi ještě napíše a myslíš, že mě miluje? Řekni, že jo.“

o 2 dny později:

„Jsme spolu, vrátil se, díkybohu. Už jsem ani nedoufala. Víš, on může mít na každým prstě 5 ženskejch. Přijel s obrovskou kytkou a udělal mi krásný překvapení. Nesmím se chovat jako nějaký děcko. Má toho hodně na starosti v práci a nechce mít starosti ještě se mnou, znáš to. Miluje mě.“

o půl roku později:

„Sem tam se pohádáme, rozmlátil půlku bytu, ale můžu si za to sama, protože jsem ho vytočila. Ano , má svý mouchy a pro ránu nejde daleko, ale pořád ho miluju. On je to nejlepší, co mne kdy potkalo.“

o rok později:

„Jsem těhotná. Připadám si jako v pasti. Ale nemůžu od něj odejít, nejde to. Říká, jak moc mě miluje. Mám strach být sama, protože mi říká, že bych to bez něj nezvládla a já si to taky myslím.“

Mentální závislost na partnerovi je trochu jiná než fyzická. Nezáleží tady na fyzičnu, dotyku, vůni apod., ale na partnerovi mne zaujmou jeho vlastnosti a chování. Většinou k němu nějakým způsobem nezdravě vzhlížím. Baví mne jeho postavení v práci, jeho výřečnost, charisma, inteligence, pořádkumilovnost nebo naopak volnomyšlenkářství a jiné.

Všechno, co na partnerovi pokládám za roztomilé, nemusí vůbec moje okolí za roztomilé pokládat, naopak. Jeho vlastnosti zprvu pokládám za velmi překrásné, jedinečné, kouzelné do té doby, než mne začnou válcovat. Přílišný zájem se může obrátit v kontrolu, pořádkumilovnost v puntičkářství, charisma a výřečnost v manipulativní chování apod. Jeho vlastnosti u mne začnou nevědomě vyvolávat zasunuté vzpomínky na událoati a věci z dětství špatně nesené. Většinou manipulativní matka nebo otec dokáží zařídit, že podvědomě uvízneme s podobně laděným partnerem.

Ztráta dotyčné osoby ve mně vyvolá nepředstavitelné strachy a děsy, které se většinou formují už v dětství. Velkou roli hraje strach z opuštění, odmítnutí, strach za samoty a z toho, že ztrácím někoho, kdo je tak skvělý, zábavný, protože já sama/sám nejsem. Těžko se jde z takového vztahu osvobodit.

Zajímavostí je, že mentálním závislým docela dobře fungují vztahy na dálku. Nemusí se vidět, ale stačí jim vědomí, že jsou ve vztahu. Nebo také dokáží dlouhou dobu hrát druhé housle, být dobrými milenkami/milenci.

Partneři u mentálních závisláků nám nastavují zrcadlo. Něco nám ukazují na nás, u nás, v ně nás. Přesně to, co potřebujeme změnit. Jsou to vztahy založené na velkém učení. Zrcadlo mi budou partneři ukazovat do té doby, než ho rozbiju a uzdravím se. Často se tedy stává, že si vybírám pořád stejná zrcadla, stejné partnery. V mém životě se opakují stále stejní muži/ženy alkoholici, manipulároři, agresoři, nevěrníci apod. Tyto vztahy přicházejí proto, aby nám pomohly se osvobodit ze všech hluboko uložených strachů.

V tom lepším případě se vztahy většinou sami po splnění karmy, splnění úkolu, uzdravení a vyléčení, rozpadnou. Jeden z páru najednou pocítí, že už nemá nic s partnerem společného, ztrácí smysl vztahu, protože došlo k naplnění. Často dojde taky k prozření, závislá láska bývá slepá. Ale i přesto závislost dokáže hodně zamávat naším nitrem a vymanit se z ní je tvrdý oříšek. Všechny vztahy, kterými v životě procházíme, nám dávají vždy úžasnou příležitost se učit a růst. Znáte to, žádné setkání není náhoda…

 

 

Sdílejte na sociálních sítích

Napsat komentář